--------------------
I láska s velkým L může mít další písmena malá.
[Ivan Fontana]
--------------------

Zamyšlení =+)

Smích =D - vyhodnocení

25. května 2008 v 14:25 | ...Martina...
Takže tady mám vaše odpovědi na otázku "proč si myslíte že se lidi čím dál tím míň smějí a jak by se to mohlo napravit?" =D
Nepřišlo mi vašich odpovědí tolik, kolik bych si představovala, tudíž klidně pište dál do zprávy autorovi, kdyby vás něco napadlo. ale zatím mi přišly tyto příspěvky.
Jako první mi přišel příspěvek od Sabriel, jejíž blog moc ráda navštěvuju =)... Napsala jako první, a myslím že její příspěvek je i NEJLEPŠÍ. Takže tady ho máte =) (KLIK NA CELÝ ČLÁNEK) :

Smích =D

30. dubna 2008 v 16:00 | ...Martina...
(print image)
Nepřipadá vám někdy že lidé mají ve svém životě DOST MÁLO smíchu a veselých chvil?
(teď nemluvím o pubertálních holkách které se VĚTŠINOU jenom tlemí :D)
Víte co? Zapojte se do tvorby mého blogu.
Napište mi do "ZPRÁVA AUTOROVI" proč si myslíte že se lidi čím dál tím míň smějí a pak taky jak by se to mohlo napravit.
Pak vaše příspěvky přehodim do novýho článku a nejlepším návrhům udělám diplomy (počet neomezený, prostě který se mi budou nejvíc líbit =))...
Držím palce a určitě se zůčastněte, a nezapomeňte mi na sebe napsat nějaký kontakt abych vás mohla informovat že jste třeba vyhráli diplom.
Mějte se krásně
a přeji hodně smíchu =))
Vaše Mártý =))

Úvahy důležité pro život =))

12. prosince 2007 v 17:00 | Mahtiel
Úvaha č.1
Představ si kus švýcarského sýra, který je plný děr.
Čím víc sýra, tím víc děr.
Každá díra zabírá místo, kde by mohl být sýr. Takže čím víc děr, tím míň sýru.
Čím víc sýru, tím víc děr a tím míň sýru.
ZÁVĚR: ČÍM VÍC SÝRU, TÍM MÍŇ SÝRU
Úvahač.2
Kdo brzo vstává, tomu Bůh pomáhá.
Kdo brzo vstává, spí po obědě.
Kdo spí po obědě, nespí v noci.
Kdo nespí v noci, ten chodí flámovat.
ZÁVĚR: BŮH POMÁNÁ TĚM, KDO CHODÍ FLÁMOVAT
Úvaha č.3
Když to přeženeme s alkoholem, skončíme ožralí.
Když jsme ožralí, tak spíme.
Když spíme nepácháme hříchy.
Když nepácháme hříchy, tak půjdeme do nebe.
ZÁVĚR: JESTLI CHCEME JÍT DO NEBE, MUSÍME SE OŽRAT.

Někdy mě napadá...

28. září 2007 v 11:25 | Mahtiel
  • Někdy mě napadá proč si s tímhle blogem tak hraju, když ho stejně nikdo nečte..
  • Někdy mě napadá jestli to má vůbec cenu, když sem nikdo nechodí..
  • Někdy mě napadá že bych s tím vším sekla a vykašlala se na to..
  • Někdy mě napadá že je všem fuk jestli sem něco píšu nebo ne.. stejně to nikdo nečte..
  • Někdy mě napadá jestli by někomu vadilo kdybych tenhle blog zrušila..
  • Někdy mě napadá že i to je všem úplně fuk...
  • Někdy mě napadá že jsem blázen že mi na tom tak záleží..
  • Někdy mě napadá že je blbost tohle vůbec psát..
  • A Někdy mě napadá že se můžu vykašlat na všechny, a dělat to co chci - TENHLE BLOG !

Vykládání snů...

23. září 2007 v 14:00 | Mahtiel
Rozhodla jsem se napsat další zamyšlení, a to o vykládání snů...
Ráda vykládám sny po svém, popravdě moc nevěřím na Snáře.. je tam vše napsáno tak všeobecně a člověk tam většinou stejně nenajde to co hledá..Každý sen je originální a dá se vyložit jen pokud osobu, které se ten sen zdál, dobře znáte..
Moc mě baví vykládat sny.. Mojí nejlepší kamarádce se zdál jeden, velice dlouhý a zvláštní.. Myslím že jí ani nenapadlo že by mohl něco znamenat, dokud mi ho nevyprávěla a mě nenapadlo že má v sobě hlubší smysl..
Celý den jsme pak vymýšleli různé varianty vyložení, ačkoli jsme každá tvrdila něco trochu jiného, v základu se to shodovalo.. od té doby spolu o snech diskutujeme.. jediné co mě štve je, že Lucce se zdají smysluplné sny, zato mě se zdají úplné blbosti které se ani vyložit nedají..
Sny často zapomínáme.. až na některé které nám v paměti uvíznou jako nezapomenutelný zážitek..Dnes se mi zdál sen o mém příteli.. Jmenuje se Jirka a zdálo se mi.že chodil s jistou "Radkou a Bárou".. musím se ho zeptat jestli někoho toho jména zdá.. ale pochybuji..to bude něco ve mně..
Toť zatím vše (z toho posledního obrázku jsem prostě nemohla xDDDDDD)

Zrak...

20. září 2007 v 20:00 | Martina
Zrak... podle mě je zrak jeden z úplně nejdůležitějších smyslů člověka.. hmat a zrak.. Představte si že nevidíte.. že jste nikdy nepoznali krásu květin,východu slunce, krásu všech věcí které nám připadají tak samozřejmé.. Představte si že nevidíte nic kolem sebe, a nikdy jste nepoznali jak to vypadá.. nevíte jaká barva je ČERVENÁ, modrá atd... proč? nikdy jste je přeci neviděli.. je těžké si to představit, já vím.. dobrá tedy, představte si rozmazaný svět.. svět jen z barev a rozmazaných čmouh.. tak vidí člověk s vadou zraku.. Vidím tak i já,bez čoček... velkou matlanici barev a světel... Někdy se boha ptám proč zrovna já.. proč zrovna já se narodila s vadou zraku.. nevím odpověď.. ale vážím si zraku o to víc, že vím jaké to je.. jaké je vidět jen trochu... trochu toho krásného světa...
žít bez tohohle důležitého smyslu.. kdo by to zvládl? zvládají to.. jsou k tomu nuceni.. nic jiného jim nezbývá.. jsou prostě nenávratně slepí... nemůžou s tím nic dělat... a my si našeho daru vidět nevážíme.. a přitom oni by za to ,jen VIDĚT,dali cokoli...
myslete si že nevím o čem mluvím.. klidně.. ale já bych dala nevím co za to,vidět normálně.. vím vím, nosím čočky a vše je OK.. ale nevidím jako ostatní.. světlo je pro mě jiné..má tisíce dalších paprsků, které VY nevidíte.. teď nosí brýle každý druhý, to vím též.. ale ne každý má 9 dioptrií, jako já..sakra už si zase stěžuju.. já vím, omlouvám se.. jen prostě... nevíte co to je,den co den... zjistit že na vaši vadu očí čočky nejsou, zjistit že máte tak vysoký počet dioptrií že se vyrábějí jen zřídka a jsou dost drahý... na táboře odcházet od táboráku, jen abych si mohla vyndat čočky... ráno poslepu vylézat z postele a hledat brýle, které prostě NEVIDÍM.... je to divný.. žiju s tím už skoro 14 let a stále s tím nejsem smířená.. je to zvláštní, já vím.. ale já se s tím smířit nemůžu.. nejde mi to ať chci jak chci...x"(

Chjo...

16. září 2007 v 13:14 | Martina
Ach jo.. člověk by se neměl hrabat v minulosti.. rozhrabávat staré vzpomínky a pocity, staré, už dávno zapomenuté... dneska jsem to udělala, přiznávám se.. mluvila jsem s jedním svým bývalým klukem z netu.... mluvila jsem s ním,a tím jsem rozhrabala dávnou minulost, mluvila jsem s ním a zase cítila to co jen s ním.. mluvila jsem s ním, a málem jsem se z toho zbláznila..
Ani v plném vědomí
Neoklamu svědomí..
říká "chyba tady tam,
pak se nediv
že jsi sám.."
se svědomím ve křížku,
ulehnu do pelíšku..
jdu snít..
bezesnou noc
a snažit
no snažit se moc
jen USNOUT...
a aspoň na chvíli
ZAPOMENOUT...
[když jsme se rozcházeli s Adamem.. tohle bylo o mých pocitech..]

Mezinárodní den dětí II,

1. června 2007 v 16:59 | Martina

Již více než půl století svět každoročně 1. června slaví Mezinárodní den dětí. Tento den však není pouze dnem dětských radovánek, je také dnem dětských práv a ochrany dětí, které po celém světě z různých důvodu musejí trpět.

Letos, více než kdy jindy, upíráme svou pozornost k dětem týraným svými rodiči. Nedávno odhalená kauza týrání dětí, která je předmětem nebývalého zájmu médií, vyvolala diskuse i mezi politiky. Ti pod tlakem zájmu veřejnosti přicházejí s návrhy, jak podobným případům předcházet. Je však smutným faktem, že se tak děje právě pouze v návaznosti na jeden z mnoha případů týrání a pod mediálním tlakem. Nevládní organizace zaměřené na ochranu práv dětí dlouhodobě připomínají nutnost systémového řešení v mnoha oblastech, ať už jde o děti týrané, zneužívané, děti odebírané z rodin do ústavní výchovy ze sociálních důvodů či děti - svědky domácího násilí.

Právě poslední zmíněné skupině dětí, tedy dětem, které se stávají svědky domácího násilí páchaného většinou jedním ze svých rodičů na druhém rodiči, byla dosud věnována pozornost takřka nulová. A to i přes to, že se o domácím násilí v posledních letech již otevřeně mluví a došlo i k některým podstatným legislativním změnám. Tyto legislativní změny, tedy zejména možnost vykázání násilníka ze společné domácnosti policií, však situaci obětí domácího násilí a tedy i dětí neřeší, představují pouze určitou první pomoc.

Odhadnout počet dětí trpících domácím násilím v rodině není lehké. Z výzkumu agentury STEM1 provedeného v červenci 2006 vyplynulo, že děti žijí v 80% rodin, kde se domácí násilí odehrává, a přímo přítomno domácímu násilí je 57% dětí z rodin s domácím násilím. Ještě více alarmující jsou údaje vyplývající ze statistik vedených nevládními organizacemi poskytujícími služby obětem. Nevládní organizace Rosa vede podrobnou statistiku o dětech, svědcích domácího násilí, již od roku 2003. Z jejích zjištění vyplývá, že děti jsou svědky domácího násilí v 94% případů. Přitom četnost domácího násilí ve společnosti je velmi vysoká. Z výše uvedeného průzkumu vyplývá, že přímou zkušenost s domácím násilím potvrdilo přibližně 16% osob starších patnácti let. Ještě více alarmující jsou údaje získané z Mezinárodního výzkumu násilí na ženách provedeného v ČR v roce 2004 Sociologickým ústavem AV ČR a Filozofickou fakultou UK. Z výzkumu vyplynulo, že zhruba 38% žen starších 18 let se stalo obětí násilí ze strany svého partnera. Z těchto čísel lze dovodit, že i procento dětí trpících domácím násilím, je značně vysoké.

Bohužel tyto děti stále nejsou zainteresovanými orgány ani veřejností vnímány jako oběti domácího násilí, ačkoli jimi nesporně jsou. Světová zdravotnická organizace dospěla k závěru, že tyto děti, ačkoli jsou "pouze" pasivními účastníky domácího násilí, jsou již tímto samotným faktem týrány. Sledování násilí páchaného ve většině případů na matce má totiž na psychiku dítěte stejné důsledky, jako přímé týrání dítěte rodičem či jinou blízkou osobou. Důsledky na psychice navíc přetrvávají i po té, co oběť s dětmi z násilného vztahu odejde. Děti mají většinou k násilnému rodiči negativní vztah, bojí se ho, nechtějí se s ním stýkat. Starší děti obvykle přejímají negativní vzorce chování a v dospělosti se chlapci často stávají sami násilníky a dívky obětmi. Nelze také přehlédnout, že část dětí je svým násilným rodičem i přímo týrána či zneužívána. Není bohužel zjištěno, o jaké procento případů se jedná.

Ačkoli tyto děti trpí stejnými následky na psychice, jako děti přímo fyzicky či psychicky týrané, neexistuje pro ně specializovaná pomoc a tento fakt není v drtivé většině případů zohledňován orgány činnými v trestním řízení a dokonce ani opatrovnickými soudy či orgány sociálně právní ochrany dětí. Zejména u soudů rozhodujících o svěření dítěte do výchovy jednoho z rodičů a o styku dítěte s druhým rodičem je neznalost problematiky alarmující. V praxi to pak znamená, že dítě, svědek domácího násilí, je nuceno stýkat se s násilným rodičem proti své vůli, nebo je mu dokonce svěřeno do výchovy.

Je přitom třeba zdůraznit, že domácí násilí většinou rozvodem či odchodem od násilného partnera nekončí. Pachatelé se obvykle snaží přimět oběť k návratu všemi prostředky, případně ji dále pronásledují s cílem se pomstít. Dítě se pak stává velmi výhodným prostředkem vydírání. Pachatelé nezřídka vydírají oběť únosem dítěte do zahraničí či jinou újmou. Ačkoli toto jednání zanechává na psychice oběti i jejích dětí těžké následky a v řadě zemí je trestným činem, v České republice se mu prakticky nelze bránit a pachatel v něm může pokračovat, jak dlouho chce. Obvykle do té doby, než si najde novou oběť týrání. Děti tímto jednáním trpí stejně jako oběti, zpravidla jejich matky, někdy ještě více. Je to dáno nesprávným výkladem práva dítěte na kontakt s rodičem, se kterým nežije ve společné domácnosti. Mimo to se tyto děti a jejich matky často dostávají do stavu hmotné nouze, neboť řada pachatelů zabrání oběti v přístupu ke společnému majetku a neplatí výživné.

V této situaci je alarmující přístup soudů, které rozhodují o svěřování dětí do výchovy a styku s druhým rodičem. Z praktických zkušeností organizací sdružených v Koordoně vyplývá, že soudy při rozhodování o dítěti neberou domácí násilí většinou vůbec v úvahu, dokonce ani neprovádějí navržené důkazy. Právničky Hana Langhansová z Ligy lidských práv a Ivana Spoustová z proFem / AdvoCats for Women monitorují případy dětí svědků domácího násilí. Podle jejich zjištění se řada dětí s násilným otcem nechce stýkat z vlastní vůle na základě traumatických zážitků, přesto jsou k tomu nuceny a to v důsledku nesprávné aplikace Úmluvy o právech dítěte a zákona o rodině. Dítě má právo na kontakt s rodičem, ale nikde není zakotvená jeho povinnost k takovému styku. Přesto je dítě v mnoha řízeních chápáno jako věc, kterou lze jednoduše násilnému rodiči ke styku předat. Na názor dítěte přitom není soudy většinou brán zřetel, někdy není vůbec řádným způsobem zjišťován. Vzhledem k nepochopení a katastrofální neznalosti problematiky domácího násilí a jejího vlivu na dítě na straně soudů pak v praxi dochází i k tomu, že tyto děti jsou označeny jako zmanipulované matkou a na základě toho nuceny absolvovat styk s otcem například v krizových centrech, kde jsou pod dohledem specialistů na tzv. "syndrom zavrženého rodiče" (resp. "odcizeného rodiče") převychovávány. Přitom ze zahraničních zkušeností je již dávno zřejmé, že jakékoli pokusy o mediaci mezi dítětem a násilným rodičem dítě dále poškozují a stresují.
Situaci těchto dětí ještě více zkomplikovalo Usnesení vlády ČR č.1108 z roku 2005, které právo dítěte na styk s oběma rodiči zneužívá ve prospěch násilných osob. Pozapomnělo totiž na případy, kdy jedním z rodičů je pachatel domácího násilí.

Koordona usiluje o změnu tohoto usnesení vlády, požaduje zohlednění zvláštní situace dětí z rodin, kde se jeden z rodičů dopouštěl, nebo stále dopouští násilí, a to jak v zákonech, tak i v rozhodovací praxi soudů a orgánů sociálně právní ochrany dětí.
Organizace Koordony, které nemalou měrou přispěly v posledních letech k celospolečenskému odsouzení domácího násilí, se zasazují o to, aby domácí násilí bylo při rozhodování soudů zohledňováno ve všech řízeních, zejména v řízeních o svěření dětí do péče jednoho z rodičů a při úpravě styku s druhým rodičem.

Právo na styk dítěte s rodičem nemůže být vykládáno jako jeho povinnost se s rodičem stýkat.
Od té doby, co jsme začali oslavovat Mezinárodní den žen a "zapoměli" květnovou neděli, která tradičně patřila matkám, přispělo Československo do mezinárodních dějin s oslavami Mezinárodního dne dětí.
Západ, který se neučí ani z historie ani ze zkušeností jiných, naletěl na stejnou hloupost. Dnes se vážně diskutuje o právech dětí, především o takových právech, které zbaví matky a rodiče výchovného vlivu. Neuplynulo ani dvacet let a rodina, její funkce, je v troskách.
V roce 1987 známý americký dětský psycholog J. Belsky, tentýž, který v r. 1970 s jistotou dospěl k závěru, že dětská péče mimo rodinu rozhodně nemá škodlivé účinky, zvolal na poplach. Výsledky se dostavily. Kojenci v péči mimo domov projevují znaky nejistoty, zvýšenou podrážděnost, menší trpělivost, nižší toleranci při řešení problémů, daleko méně spolupráce, neposlušnost a především trpí společenskou nejistotou. Zdravotní potíže kojenců, kteří v průměru každé tři minuty strčí něco do pusy, jsou kritický problém všech institucí, které o ně pečují.
Batolata odloučena od matek každodenní rutinou podvědomě "interpretují" svůj vztah k matce stejně jako opuštěné mládě zvířete. V přírodě mládě zahyne, v lidské společnosti se důsledky dostaví v plné míře často až ve školním věku a nejsilněji během puberty. Děti, které vyrůstaly mezi 58 lety věku i v nejlepších střediscích denní péče projevují agresivní chování, útoky, kopání, vyhrůžky a hádavost daleko častěji než děti, které vyrůstaly v domácí péči nebo začaly chodit do středisek dětské péče později.
Podle údajů Státního statistického úřadu ČSSR končí každé třetí manželství rozvodem, každé šesté dítě žije v rozvrácené nebo neúplné rodině, 65 procent dospívajících tráví volný čas na ulici. Roste kriminalita mládeže, množí se projevy vandalství a hrubosti. Děti od 6 do 15 let se na ní podílejí víc než 6 procenty. Nejedná se jen o kriminalitu majetkovou, ale i násilnou.
Československo má jednu z nejvyšších zaměstnaností žen na světě. V domácnosti je jen něco přes 4 procenta žen, které mají děti. Po léta ženy, pedagogové a psychologové konejšili sami sebe, že jesle, školky, družiny a školy pod dohledem zkušených zdravotníků a pedagogů, jsou to nejlepší co můžeme dětem dát, pokud možno od nejútlejšího věku. Ženy bojovaly dlouhá léta za rovnoprávnost, teď jí konečně "mají" na Východě i na Západě. Monumentální problém, který vznikl, působí starosti i těm nejpokrokovějším ideologům a zastáncům ženské rovnoprávnosti. Co se stalo s dětmi, mládeží, co se stalo s rodinou? Žádná, ani placená profesionální péče nemůže nahradit přirozený vztah dítěte k rodičům, především k matce. Nikdo jiný nemůže nahradit matku, mateřství a vývoj zdravého dítěte, které je přínosem celé společnosti.
Výdělek, který matka přinese do domácnosti a obětuje i na nejlepší privátní dětskou péči, nikdy nenahradí mateřskou lásku. Často nepřinese ani zvýšení kupní síly rodiny. "Ekonomicky silnější rodina" nenahradí dětské potřeby žádným množstvím potřebných i nepotřebných materielních výdobytků dnešní doby. Děti, které jsou vychovány "studeným odchovem" institucí nejsou schopny založit vlastní rodinu, o čemž svědčí hrůzné rozvodové statistiky.
Statistiky Východních i Západních zemí jsou si velice podobné, přestože příčiny se mohou zdát na první pohled rozdílné. Přesto máme něco společného. Školní systém na jedné i druhé straně vtlouká dětem do hlavy od útlého věku Evoluční teorii jako fakt a její společenské důsledky jsou prvotní příčinou dnešních problémů. Děti nejsou Boží dar, ale jenom mláďata, která jsou rodičům často na obtíž. Společnost vyloučila lidskou zodpovědnost vůči Bohu. Úžas a strach z odpovědnosti vůči Bohu přiváděl člověka na kolena. Dnes zbývá jen strach z člověka a velmocí a ten přivádí benaděj ve společnosti a mládež k sebevraždám a násilí.
Děti i mládež hledá východisko v partách, alkoholu, propadají drogám, zločinnosti, nenávisti a pocitu marnosti. Ve Spojených Státech ročně skončí sebevraždou 6,000 mladých životů. Padesát procent mladých Američanů dnes nevěří, že zemřou přirozenou smrtí. V Anglii ročně uteče z domova 75,000 dětí ve věku 13-15 let. Množství dětí utíká nejen z rebelie, ale děti jsou sexuálně a fyzicky napadeny, zneužívány vlastními rodiči a utíkají ze strachu z jedné hrůzy do druhé.
Naše děti, děti celého světa žijí v osamění, zanedbané, ignorované, zapomenuté a přežívají bez lásky rodičů a matek. Chudoba není pouze nedostatek jídla, ale především nedostatek citu a lásky. Děti celého světa trpí. Trpí hladem, umírají v nedostatku a chřadnou v nadbytku materielní prosperity. Bezbranné děti platí daň za naší nevěru k Bohu. Dokud se nevzpamatujeme, neuvědomíme si Boží plán pro rodinu, nepomohou nám ani pegagogové, ani ideologové, psychologové, lékaři či sociální pracovníci.
Nikdy v historii lidstva nebyly životy dětí ohroženy tak jako dnes. Miliony zoufalých výkřiků, které slyší pouze Bůh končí život v kachlíkárnách nemocnic. Ženy, celá společnost, propadly nejhoršímu hříchu jakého jsme schopni.
Západní svět ukázal pravou tvář silným protestem proti distribuci pilulky, která vyvolá spolehlivě potrat, aniž je zapotřebí krvavé asistence "lékařů." Svět chce násilnou, krvavou oběť. Sobectví a touha po zisku se nezastaví před ničím. Východ se snaží zachránit zkomírající ekonomii zotročením žen a v obou systémech jsou obětí děti, ať již narozené nebo ještě ty nenarozené.
Pán Bůh však zná každého z nás ještě dřív než jsme byli utkáni v životech našich matek. Pán Bůh ve své lásce neopustí nevinné a bezmocné. Pán Bůh slyší výkřiky maličkých, kteří najdou ochranu v Božím náručí místo aby spočinuly v náručích milujících matek. Pán zachová duše nevinných ze spárů "moderního člověka", ale každý člověk bude stát jednoho dne před Bohem a bude se zodpovídat za svoje činy. Právo na život patří pouze Bohu, nikdy ne člověku.
22. duben byl vyhlášen jako Mezinárodní den Země. Další svátek, který přikrývá utrpení přírody a životního prostředí. Člověk opět oslavuje co sám zplundroval.
Ale tím naše hrůzné oslavy nekončí. Březen, duben, květen, červen, oslavy dnů, měsíců, roků a můžeme pokračovat do nekonečna. V USA dokonce vyhlásili rok gramotnosti. Školní sytémy nejsou schopné naučit děti číst, zato zničit víru v Pána Boha dovedou od nejútlejšího věku. Vzdělání, morálka, soucit upadají s každou novou generací. Od té doby, co člověk začal vládnout sám sobě, voláme na poplach. Kolik nových, mezinárodních oslav si ještě vymyslíme, abychom pokrytecky oslavovali člověka, místo abychom vzdali slávu Pánu Bohu?
copyright by:http://www.hcjb.cz/Zapas_o_dusi/04/zodc0401.phtml



zdroj: www.koordona.cz

Posmrtný život?

28. dubna 2007 v 15:31 | Martina
Smrt je zážitek na celý život...
Těžké je soudit a nemožné, když lidi neznáme.
Proč tedy Hitler odsoudil miliony lidí na smrt?
Asi právě proto, že je neznal...
Každý z nás jednoho dne zemře, ale ne každý doopravdy žije.
Nejkrásnejši na smrti je to, co je před ní.
Tento text NENÍ nikde zkopírovaný ani opsaný !!!
Tímto Vám nechci nijak vnucovat svůj názor. každý si může myslet co chce o posmrtném životě, ale já v něj určitě věřím....
myslím, že existuje několik druhů posmrtného života. 1. je krásný, pohodlný život, patrně v nebi, a 2. je plý strastí a nenávisti, patrně peklo :)
nemyslím, že by se určovalo kdo se kam dostane podel toho, jak často se modlí. podle mě to záleží na jeho činech, pocitech a povaze... Když je někdo zlý, a nemá žádné slitování se zvířaty, lidmi ani věcmi, dostane se možná do pekla. ale to neznamená, že když v pěti letech ukradnete v obchodě bonbón, hned půjdete do pekla. vaše činy se sčítají po celý váš život...
Když jsem byla malá, a udělala něco "špatného", hrozně jsem se bála, že za to půjdu do pekla. teď už vím že to není záležitost jednoho skutku. snažím se být hodná, užitečná...
Četla jsem pár knížek, o jedné holce, která umřela ve 13ti letech. dostala se do nebe, a teď pomáhá lidem. je takový jejich anděl strážný... ale nebe, tam není popsáno jako pár oblálčků a modlení, ale jako obrovské město plné supermarketů, kaváren a diskoték, pláží a moře. Andělé se vrací v čase, a pomáhají lidem, například ve válkách a podobně. Bojují proti opozici, která tyto boje naopak podporuje. je to velmi zajímavá knížka...
Takovýto posmrtný život, si myslím že je velice zajímavě popsaný... nikdy jsem nemyslela že by mohl být i jiný, než nebe nebo peklo...
doufám že jsem vás mým článkem neunudila k smrti :) ahoj
 
 

Reklama
"Mám sen. "
[Martin Luther]