--------------------
I láska s velkým L může mít další písmena malá.
[Ivan Fontana]
--------------------

Umění =P

Socha Krista Spasitele, Rio de Janeiro

29. ledna 2008 v 21:02 | Mááátýýý =)
Napadlo mě sem dát pár faktů i mojí vlastní úvahu nad touto slavnou sochou =)...
--------------------------------------------------------
Nejprve pár faktů:
//<![CDATA[ //]]>
Socha Krista Spasitele, Rio de Janeiro
Socha Krista Spasitele je socha na kopci Corcovado tyčící se nad brazilským městem Rio de Janeiro.Tuto sochu si roku 1921 objednala arcidiecéze v Riu de Janeiru. Socha je vysoká 39,6 m a váží 1145 tun. Je dílem francouzského sochaře Maximiliena Paula Landowského. Slavnostně odhalená byla 12. října 1931 jako památník brazilské nezávislosti na Portugalsku, vyhlášené v roku 1822. Trvalo 5 let než ji postavili.Tuto nejvyšší atrakci města navštívi ročně 1,8 miliónů návštevníků. Socha je symbolem města.V červenci roku 2007 byla zařazena do novodobého seznamu Sedmi divů světa.
Soubor:Brasil.RioDeJaneiro.Corcovado.jpg
A co si o této soše myslím já, jakožto křesťanka?
(KLIKNĚTE NA CELÝ ČLÁNEK)

Písma

24. června 2007 v 11:28 | Martina

Kaligrafie

24. června 2007 v 11:21 | Martina
Kalifrafie jako taková není pouze doménou Japonska. Je rozšířena téměř ve všech zemích Dálného východu, zejména v Číně. Není dobré, abyste kaligrafii zaměňovali za něco jako krasopis. Je to něco víc, je to jeden ze směrů lidských umění, které si získolo mnoho obdivovatelů. Na Západě se často kaligrafie spojovala s odnoží budhhismu, se Zenem. Ale ve skutečnosti to nemusí mít žádnou souvislost.


V Japonsku se tímto uměním zabývájí desetitisíce uchazečů a stale jich přibývá. Popularitu si umění kaligrafie získává i za hranicemi Japonska a to téměř po celém světě. Česká republika samozřejmě není vyjímkou. Z vlastní zkušenosti vím, že lidí, kteří projevují zájem o tuto činnost, je poměrně mnoho.

V Japonsku se konají v Tokiu a i v jiných městech soutěěže ve tvorbě kaligrafií. Často jsou tyto soutěže pořádány při příležitosti oslav Nového roku. Kaligrafie je jakýmsi obrazem jeho tvůrce u které se obzvlášť cení uvolněný rukopisPro psaní se využívají štětce a tuš. Tuž se předem připravuje velmi pečlivým třením tušového kamene. Tato činnost by se také dala přirovnat k jakémusi obřadu, který je přípravou k dobrému duševnímu rozpoložení tvůrce.

Samotné kreslení vyžaduje mít za sebou mnoho perné práce, aby ruka získala potřebnou lehkost a dovednost. Student kaligrafie musí léta cvičit, aby získal takový stupeň dovednosti.

Texty kaligrafií se zásadně píší ve sloupcích shora dolů, to umožňuje vzájemné spojování jednotlivých znaků v takměř jeden pohyb, jednu čáru. Když jsme již narazili na kaligrafické písmo je nutno připomenout, že se k tvorbě používají kandži (znaky) případně i písmena hiragany. Katakana jako taková se při kreslení kaligrafií nepoužívá.
Základem pro každého studenta je zvládnutí základních druhů písma, jimiž jsou:

Kaišó - základní druh písma
Gjóšó - běžný druh písma
Sóšó - trávový druh písma (toto je v podstatě již kaligrafická záležitost)

Kubismus

3. června 2007 v 13:39 | Martina

Nejvýznamnější rozchod s dosavadním uměleckým stylem představoval kubismus. Vznikl v Paříži, v centru výtvarných umělců celé Evropy a ohlásil se v pracích malířů Španěla Pabla Picassa a Francouze George Braqua. Ovlivněni Cézannem vytvořili takový způsob výtvarného vyjádření, který umožňoval sdělit celou strukturu ztvárněného objektu včetně jeho postavení v prostoru. Opustili dosavadní ostré barvy či přílišné kontrasty a zaměřili se na přesné prolínání čar a úhlů a na redukci předmětů do abstraktních forem. Kubismus nejen dal do pohybu revoluci v abstraktní malbě, ale rozlomili předmět díla na kousky a pak ho znovu poskládali. Obohatili tak jeho vidění o celou škálu rozmanitých pohledů, ale i o prvek uplývajícího času, v němž se mohl měnit nejen předmět sám, ale i představy tvůrců. Barva byla pro kubisty dlouho něčím druhořadým. Užívali hlavně neutrálních tónů šedé, černé a hnědé.

Jejich usilování směřovalo především k hledání nových možností vyjádření prostoru a času v uměleckém díle. Za zrod kubismu se běžně považují slečny z Avignonu, které Pablo Picasso dokončil na podzim r. 1907 a jsou jakousi odpovědí na Matissovu Radost ze života, vystavenou na Salonu nezávislých v předcházejícim roce. Proti fluidním aktům tohoto plátna Picasso postavil nemilosrdné a deformující zobrazení žen z nevěstince.
Původně se obraz jmenoval Avignonský bordel a zpočátku tem měli být také muži, student s lebkou a námořník.Picasso to ale pak včechno změnil. Picassův obraz se stává zlomovým okamžikem v historii moderního malířského umění, opouští totiž klasickou formuli figurativního představení. Odhmotněné ženské postavy zde byly zachyceny schematicky, po vzoru primitivního sochařství. Tváře se podobají černošským maskám,jsou stažené a protažené, zobrazené z několika úhlů pohledu současně (tvář en face a nos z profilu...). Každý prvek kompozice představuje kombinaci dvourozměrných, geometrických tvarů.
Šok, jenž Avignonské slečny vyvolají, odpovídá revoluci, jako dílo vyvolá v malířském umění tím, že vnáší primitivismus na vrchol umění. Po této senzaci vzniklo jakési duo George Braqua s Pablem Picassem.
Jméno kubismus dal tomuto směru kritik Louis Vauxcelles na podzim roku 1908, jemuž se obrazy malíře G.Braqua zdály jakoby sestaveny z malých krychliček, kubusů. Malíři záhy přijaly přezdívku jako programové heslo.
Směr moderního umění, který se snažil vytvářet věci podle kubicko-geometrických základních forem bez ohledu na optické danosti přírody. Znázorňoval předměty z několik stran najednou nebo je převáděl na redukovaný tvar. Vliv kubismu na evropské umění byl dalekosáhlý. Kromě Picassa a George Braqua postupovali v duchu kubismu např. Fernand Léger, Delaunay, v Německu skupina Die Blaue Reiter či Bauhaus, v Čechách Filla, Kubišta, skupina Tvrdošíjní, Otto Gutfreund

Pablo Picasso

3. června 2007 v 13:38 | Martina

Životopis - Pablo Picasso

Pablo Picasso se narodil 25. 10. 1881 ve španělském městě Malaga jako první dítě Dona Josého Ruize, učitele kreslení na škole umění a Doni Maríi Picasso y Lopez, jejíž jméno přijal v roce 1901.
Ve čtrnácti letech Pablo skládá s výborným výsledkem přijímací zkoušky do kurzu umění pro pokročilé na Škole umění v Barceloně. V roce 1896 vystavuje svoji první významnou olejomalbu První přijímání. Za druhou olejomalbu Věda a láska k bližnímu získává v Malaze zlatou medaili a nastupuje na Královskou akademii v Madridu. Brzy se však vrací do Barcelony, kde je častým návštěvníkem kabaretu U čtyř koček (El Quatre Gats). Zde se setkává s mladými rozbouřenými intelektuály a umělci a brzy je respektován jako jejich vůdce. Seznamuje se s Casagemasem - později blízkým přítelem.
V roce 1900 poprvé odjíždí s Casagemasem na krátkou návštěvu Paříže, kde je doslova uchvácen uměním Van Gogha a Toulousse Lautreca a brzy po návratu začíná v Madridu poprvé vystavovat svá díla.
V roce 1901 Casagemas spáchá sebevraždu. Odjíždí do Paříže, kde pořádá výstava u Ambroise Vollarda, který prodá 15 obrazů ještě před zahájením.
Paříž navštěvuje na krátký čas ještě několikrát a v roce 1904 konečně opouští Barcelonu natrvalo. Usídlil se ve studiu na Rue Ravignan 13. Jeho studio se záhy stává střediskem umělců a spisovatelů, kteří zde formulují základy nové estetické nauky kubismu. Picassova díla z tohoto období jsou plna hluboké melancholie podbarvené modrým tónem, mluvíme tak o modrém období jeho tvorby. Picasso kreslí chudé a nemocné ubožáky, samotu s tragickým výrazem v tajemné modré jako barvě šera a noci.
V roce 1905 se Picasso setkává ve svém studiu s Fernande Olivier, která se mu stává společnicí a inspirací pro zesvětlení obrazu do růžových tónů, Picassova růžového období. Picasso maluje jemné akty, harlekýny a artisty a celkově tak zlehčuje depresivní nálady modrého období. Objevuje nové formy a obsahy jeho děl jsou naplněny jasnou citovou silou. Jeho studio je vyhledáváno sběrateli a slavnými osobnostmi, kteří kupují jeho obdivuhodná plátna.
Picasso zcela mění historii umění v roce 1908, kdy po měsících příprav maluje 'Slečny z Avignonu'. Kompozice tohoto slavného obrazu postrádá jednotnost, barva je tvrdá a suchá. Gesta postav nemají rozměry a tvary, avšak linie a nové úhly pohledu oznamují nový směr v moderním umění. Picasso svým obrazem ohlašuje revoluci kubismu. Společně s Braquem se stává jeho vůdcem a představuje novou iluzi hmoty a obsahu na plátně bez využití tradičních technik šerosvitu a lineární perspektivy. Podaří se mu to prostřednictvím lámání úhlu a představením předmětu v několika různých pohledech zároveň. Od této doby Picasso maluje ne podle zkušenosti vlastního vidění, ale podle toho, co objekty představují pro něho samotného skrze přísnou analýzu. Dobrodružství kubismu je jako vzrušující objevování neznámých krajin, každá malba je krok kupředu v moderním umění.
Léto roku 1909 tráví Picasso v Horta de Ebro. Tamější prostředí ho inspiruje k zkoumání a zachycení nespočetných úhlů krajiny. Láme povrchy a popisuje odrazy světla, což je definováno jako analytický kubismus. Picasso studuje objekty, které se pod jeho přísným pohledem rozkládají na neznámé novotvary, realita bývá znovuobjevena ve všech aspektech obsahu a prostoru. Obraz se pro něj stává předmětem sám o sobě, soustředí všechny svoje síly a schopnosti na přepsání výrazu nových forem.
V roce 1912 se setkává s Evou, která se stává jeho společnicí. Tato doba ohlašuje začátek nové fáze kubismu, tzv. syntetický kubismus. Picasso do svých obrazů přidává výstřižky z novin a skládá celou kompozici z nových kombinací materiálu a barev. Dosahuje tak zreálnění a kubismus nově podléhá kouzlu opravdovosti a spojení dvou světů.
Vyhlášení první světové války zastihlo Picassa v Avignonu, brzy se však vrací do Paříže, kde pracuje v novém ateliéru na Boulevard Raspail. V roce 1916 umírá Eva, avšak Picasso nezůstává sám na dlouho. Seznamuje se s ruskou baletkou Olgou Koklovovou, kterou si následně bere za manželku. Picasso stále tvoří bezpočet kubistických obrazů, avšak stále silněji si uvědomuje omezenost námětu. Studuje tedy díla a styly starých mistrů a vrací se ke svým původním námětům - akrobatům, harlekýnům a tanečnicím. V letech 1919 až 1924 také tvoří divadelní sety a návrhy na kostýmy pro Ballets Russes. Novým tématem v jeho umění jsou malby mateřství, jako odraz narození jeho syna Paula v roce 1921.
Picasso se těší nevšednímu zájmu společnosti pro svou nevyčerpatelnost a originalitu a v roce 1930 získává Carnegieho cenu za umění. Dva roky poté se setkává s Marie-Therese Walter, jeho novou společnicí. Picasso vytváří nespočetné množství serií obrazu spících žen. V roce 1935 se stává otcem dcery Maii a píše drobné sbírky lyrické poezie. Jeho novou osobní sekretářkou je Jaime Sabartes, která brzy vystřídala Marii-Therese.
Rok poté je Picasso ustanoven ředitelem Prada a propuká španělská občanská válka. Jako popis historických okolností Picasso maluje slavný obraz Guernica. Černobílá Guernica popisuje hrůzy války v apokalyptických symbolech a kontrastech světla a stínu. Místo přesného výpisu reality naznačuje plastické hrůzy a hluboké pocity viny, tragického sarkasmu, ironie, nehybnosti smrti v myšlenkách a emocích agonie. Picasso v Guernice zkoumá limity lidské lhostejnosti, v ohyzdných vykloubených anatomiích popisuje násilí páchané na člověku a stává se tragickým svědkem temné tragedie a utrpení humanity.
Druhá světová válka nezastavila Picassovo tvůrčí tempo. Válku Picasso tráví zpočátku v Paříži a poté na jihu Fracie u Středozemského moře. Věnuje se litografii s náměty v antických mýtech a magických vírách. Jeho díla jsou s velkým úspěchem vystavena v Museu moderního umění v New Yorku.
V roce 1944 Picasso vstupuje do komunistické strany. Většinu svého času tráví na Francouzské Riviéře s Francoise Gilot, kde se věnuje umění keramiky. Narození syna Clauda a dcery Palomy ho inspiruje k tvorbě obrazů plných jemné citovosti, rytin a soch mateřství a dětí.
Jeho díla jsou vystavována po celém světě a Picasso se těší nevídanému zájmu a popularitě. V roce 1952 se věnuje dekorativní malbě a vytváří rozměrné nástěnné plastiky pro UNESCO. Seznamuje se s Jacqueline Roque, kterou si bere za ženu v roce 1954. Stárnoucí Picasso nevykazuje žádnou únavu a stále s nevídaným nadšením a tempem tvoří stále nové a nové obrazy a plastiky. V roce 1963 je otevřeno Picassovo museum v Barceloně.
Picasso umírá 8. dubna 1973 v Mougins a 10. dubna je pochován v zahradě zámku Vauvenargues. I když téměř celý svůj život strávil ve Francii, svým nezaměnitelným stylem je považován za předního španělského umělce. Jeho smrt je smrtí geniálního jedinečného tvůrce, malíře vášně a síly života, která ho inspirovala svou nevšední intenzitou.

Móda Hippies

19. května 2007 v 11:40 | Martina
Hippies vytvořili zajímavou, krásnou a veselou módu. Je to směs hodně etno stylů - Indiáni, africké kmeny... V 80. letech začal hippie styl přecházet do punku, ale stále se vrací.
Pokud chceš vypadat jako hippie a zaujmout nějakého nezávisláka nebo jít demonstrovat za zvířátka s Greenpeace, tak se obleč do něčeho barevného. V létě dlouhé sukně, batikovaná tílka a trička... V zimě zvonáče a doma pletené svetry. Zajdi někdy do sekáče a tam toho objevíš! Nebo si tohle oblečení můžeš vyrobit sama. Všechno bílé nabatikuj a staré jeansy rozpárej a našij do nich klíny z nějaké květované látky. Nebo na ně něco vyšij.

Doplňky ve stylu hippies:

* Sponky a náušničky napodobující lužní kopretiny
* Dřevěné korálky
* Šátek kolem hlavy - buď na "piráta", nebo na "ninju"
* Šátek místo pásku
* Brýle lennonky
* Prstýnky i na prstech u nohou
* Ganja nebo peace na krku
* Náramky přátelství

Walt Disney a Disneyland

19. května 2007 v 11:17 | Martina
Od doby, kdy se Mickey Mouse objevil na obrazovkách, stal se Disney symbolem zábavy celé rodiny. Začínal s animovanými filmy, ve kterých jsme poprvé spatřili dnes již klasické Disneyho postavičky jako jsou Mickey, Minnie, Donald a Goofy. Později následovala Sněhurka a Bambi až po klasiku moderní doby jakým je Kráska a zvíře nebo Tarzan.
V roce 1955 se Walt Disney rozhodl proniknout i do jiného druhu zábavy. Byl totiž nespokojen se stávajícími zábavnými parky, které navštěvoval se svými dcerami. Proto se rozhodl vytvořit nový styl zábavného "tématicky zaměřeného" parku, kde by se bavila celá rodina. Jeho krok ovlivnil celý zábavní průmysl.
Díky své jedinečné představivosti vytvořil odlišné plochy, na kterých postavil horské dráhy a další atrakce, pořádal vystoupení, to vše na určitý námět. Při nákladech přesahujících milion dolarů stačil jeden rok a postavil Disneyho kouzelné království (Disneyland´s Magic Kingdom) v Anaheimu v Kalifornii. Jeho brány se otevřely v roce 1955 a brzy se park stal nejpopulárnější turistickou atrakcí v Americe.
O několik let později obrátil Walt svoji pozornost k novému projektu. Tentokrát na východní pobřeží. Na Floridě chtěl vytvořit nejen nové kouzelné království podobné tomu Kalifornskému, ale i areál nazvaný E.P.C.O.T. (Experimental Prototype Community Of Tomorrow) - Pokusný prototyp komunity zítřka. Walt Disney v roce 1966 náhle umírá - dřív než se stačí projekt realizovat. Jeho bratr Roy však pokračuje v přípravách a otevírá "Walt Disney Worlds" Magic Kingdom v roce 1971. V následujících letech se W.D.W. rozrůstá a jeho součástí se stává E.P.C.O.T. centrum, 3 vodní parky, několik hotelů, noční zábava, obchodní komplex...
V polovině 80. let otvírá Disney svoje kouzelné království také v Tokyu. Opět obdobné původnímu 30 let starému Disneylandu.
Společnost poté upřela svoji pozornost na Evropu a po dlouhých jednáních s několika městy a náročnou výstavbou se 12. dubna 1992 otevřely brány parku Euro Disney. Vyrostl na 56 hektarech včetně a zahrnoval i 6 hotelů různých stylů. Dále zde můžeme najít i centrum noční zábavy - Disney Village a dokonce i špičkové golfové hřiště.
Samotný park se skládá z 5 zemí, každá s několika restauracemi, obchody a atrakcemi - vše perkfektně zasazené do vytvořeného prostředí:
Disneyland Paris Resort
plocha1 943 ha
restaurace62
obchody42 + 23 stánků
hotely7, celkem 5 800 pokojů
kongresová centra2,
celkem 10500 m2
místo na campingpro 97 stanů
golfové hřištěcelkem 27 jamek
zaměstnanci10500 průměrně,
z 50 zemí,
500 profesí
obleky, kostýmy25 000
zvířata304, 30 druhů
zábavaprůměrně 14 hodin živé show denně
parkovištěpro 11 500 aut (mimo hotely)
Disneyland park
plocha57 ha
počet atrakcí43
Disney Village
plocha1,8 ha
restaurace7
bary4
nightclub1
obchody8
multikino15 sálů, 3658 míst
live show1
Walt Disney Studios
plocha24,7 ha
atrakce9
restaurace3
obchody4
copyright by:http://www.tady.cz/disneyland%20paris%20resort/fd.html

Věstonická Venuše

19. května 2007 v 10:18 | Martina
Věstonická venuše je keramická soška vyrobená z pálené hlíny pocházející z mladého paleolitu a datovaná do období 29 000-25 000 př. n. l.
Soška byla nalezena 13. července 1925 v popelišti v horní části pravěkého naleziště mezi Dolními Věstonicemi a Pavlovem prof. Karlem Absolonem. Paleolitickou krásku objevil tým Karla Absolona, známého badatele ve speleologii a archeologii. Sám profesor tehdy na lokalitě nebyl přítomen, ačkoli je většinou za objevitele označován. Soška ležela ve zbytcích pradávného ohniště rozlomená na dva kusy, které zpočátku ani nevypadaly, že patří k sobě. Teprve po očištění se ukázalo, že celek se podobá ženské postavě.
Je 11,5 cm vysoká a v bocích 4,3 cm široká. Materiál, který byl k její výrobě použit, je pravděpodobně směsí hlíny a vápence, obdobné drobné plastiky byly přitom většinou zhotovovány z kamene nebo kostí. Ze zajímavostí uveďme malý detail obličeje, nepřítomnost krku, rozměr poprsí (levé ňadro je větší) a boků. Na zadní straně jsou patrné rýhy patrně představující tukové zářezy.
V létě 2004 podstoupila soška důkladné "vyšetření" na tomografu. Důvod k tomu byl podle archeologů jasný: od jejího nalezení uplynulo 80 let a jen čtyřikrát se badatelé pokusili zjistit, z čeho je přesně vyrobena. Poslední výsledky potvrdily, že venuše je z jemné hlíny smíchané s vodou. Jsou v ní ale navíc i malá bílá zrníčka, což může být vysrážený vápenec nebo úlomky kostí. Žádný z dosavadních výzkumů dosud tak jednoznačnou odpověď nedal. Objevil se také pikantní detail: na hýždích sošky se zachoval otisk prstu dítěte starého asi deset let.
V současnosti je soška Věstonické venuše v majetku Moravského zemského muzea v Brně.
Venuše z Dolních Věstonic není ojedinělou ukázkou umění pravěkých lidí. Jiné plastiky z pálené hlíny jsou známé také ze sousedního Pavlova a z Předmostí u Přerova. Proslulá je rovněž Landecká venuše (nazývaná také Petřkovická) nalezená v roce 1953 na ostravském vrchu Landek. Tato 4,6 centimetru vysoká soška z krevelu je torzem a nemá hlavu. Její výjimečnost spočívá v netypických štíhlých proporcích, které milovníkům moderního umění dokonce připomínají kubistickou sochu. Obdobná venuše byla nalezena i ve Vedrovicích u Moravského Krumlova.
Za jednu z nejdokonalejších sošek paleolitu je kromě Věstonické venuše považována i Willendorfská venuše z Rakouska. Ve francouzském Lespuque byla zase nalezena venuše vyrobená z klu mamuta. Obdobné figurky starší doby kamenné spatřily světlo světa i v řadě dalších zemí, například v Německu, v Itálii, na Ukrajině, v Rusku nebo na Slovensku.

Společenské šaty

17. května 2007 v 12:46 | Martina
¨
neříkám že jsou všechny dokonalé, ale pár z nich je opravdu fantastických

Leonardo da Vinci

13. května 2007 v 14:43 | Martina
Základy jeho mimořádné slávy tkví v pozoruhodných všestranností jeho tvořivostí neboť Leonardo byl malířem, sochařem, architektem a inženýrem v jedné osobě. Sounáležitostí "viděním" a "poznáním" Leonardo ve své malířské teorii poukázal na souvislost mezi uměním a vědou.

Leonardo, syn majetného notáře, šel jako patnáctiletý do učení k florentskému umělci Anderovi del Verocchoi. Roku 1472 byl přijat do florentského malířského cechu a do roku 1481 pracoval ve Florencii. Již v raných dílech, která ve Florencii vznikla, se Leonardo projevuje jako precizní pozorovatel a jeho schopnost přírodu nejen zobrazit, nýbrž také zachytit její atmosféru je v dějinách malířství objevná.
Roku 1482 byl Leonardo povolán na milánský dvůr, kde pracoval až do roku 1499.
V letech 1500 - 1507 pobýval Leonardo opět ve Florencii. Pravidelně studoval lidské tělo v márnici nemocnice S. Maria Nuova a jako architekt stavitel opevnění pracoval ve službách Cesara Borgis. Tady také vznikla další Leopardova díla, jako Mona Lisa (-1503 - 1506) a Sv. Anna Samotřetí.
Snažil se pokusně určit součinitel tření, zkoumal ráz pevných těles. Jeho studie z optiky, astronomie a přírodních věd obsahovaly mnoho nových poznatků.
Zemřel na zámku Chatear de Cpouc u Amboise 2. května 1519 ve stáří 67 let (geniální Leonardo da Vinci).

Mona Lisa- Leonardo da Vinci

13. května 2007 v 14:39 | Martina

Mona Lisa

Mona Lisa, olej na topolu, 77×53cm, Musée du Louvre

Mona Lisa, též označovaná Gioconda, je patrně nejslavnější portrét všech dob, na počátku 16. století (přesněji v letech 1503-1506, během svého florentského pobytu) ho namaloval Leonardo da Vinci. Autor si toto své dílo přibalil mezi svá zavazadla, když v roce 1516 nuceně opouštěl Řím po udání svých spolupracovníků. Leonardo před svou smrtí prodal Monu Lisu francouzskému králi Františku I., na jehož pozvání do Francie přijel, za poměrně vysokou částku 4000 zlatých dukátů.

Dnes obraz vlastní francouzská vláda a je vystaven v Louvru v Paříži. Během historie však obraz nejdříve byl na zámku Fontainebleau a později ve Versailles. Po Velké francouzské revoluci pobýval v Louvru krom doby, kdy byl pověšen v ložnici samotného Napoleona.
Jde o malbu olejem na dřevo topolu s využitím techniky sfumato. Žena na obraze sleduje diváka s nenapodobitelným, tajuplným úsměvem, který se stal předmětem mnoha pověstí a spekulací. Její totožnost není známa a není ani jisté, zda jde o skutečnou ženu.

Zajímavosti

  • Významnou roli pro slávu tohoto obrazu sehrála i jeho loupež z Louvru roku 1911. Původně byli z krádeže podezíráni stoupenci umělecké moderny - např. básník Guillaume Apollinaire, který byl dokonce zatčen, nebo Pablo Picasso, který musel k výslechu. Skutečný zloděj Vincenzo Perugia ji dostal až do Florencie, kde ho nabídl ke koupi antikváři Alfrédu Gerimu. Byl však při prodeji zatčen, a tak se obraz vrátil zpět do Paříže, kde byl roku 1913 slavnostně vrácen do Louvru.
  • Mona Lisa ma nad hlavou zelený vertikální proužek. Deska - topolové dřevo - praskla. Podklad i barva se vydrolily; neexistuje technologie, která by původní barevný charakter díla nahradila v otázce pigmentů, ze kterých je barva, pojidla, či techniky.
  • V roce 2006 se objevila další z teorií objasňující "tajemný úsměv" Mony Lisy. Kanadští vědci došli k závěru, že úsměv patří ženě po porodu. Důvodem je nalezení stopy původní malby na obraze, kde má Mona Lisa přes tvář tenký šátek, který nosívaly florentské ženy před a krátce po porodu. [1]
  • Z obrazu prý byla kdysi odříznuta dvojice sloupů terasy, které původně postavu rámovaly. [chybí zdroj]
  • Italský badatel Giuseppe Pallantini, který se odvolává na dokumenty z florentského archivu, tvrdí, že žena, podle níž Leonardo da Vinci Monu Lisu namaloval, skutečně žila a je pochována ve Florencii. Údajně se jmenovala Lisa Gherardiniová a zemřela 15. července 1542 v 63 letech. Šlo o manželku obchodníka Franceska del Gioconda, z čehož vznikl i název La Gioconda, jak se ženě na obrazu také říká. Gherardiniová žila na sklonku svého života v klášteře svaté Uršuly v centru toskánské metropole, kde je také pochována. Klášter je dnes opuštěný a napůl rozpadlý. [chybí zdroj]

Mona Lisa

17. prosince 2006 v 15:46 | Martina
 
 

Reklama
"Mám sen. "
[Martin Luther]