From me =))
4. září 2009 v 20:54 | ...Martina...
Co vidím v těch očích?...
Vidím sny,
které spadly v prach;
Vidím lásku
k obětem, a strach.
Vidím krásu,
jejíž oči svedou cokoli;
Vidím bolest,
která nenávistně mizí pod koly.
Vidím bolest
co dny neubývá;
Vidím bolest…
Ale takhle už to bývá.
26. května 2009 v 17:51 | ...Martina...
To, co mě napadlo první, byla láska.
2. května 2009 v 17:12 | ...Martina...
Na místě, kde pořád může věřit v pohádky, v den, který je stejný jako ostatní, ve světě, který miluje i nenávidí, ve světě, který jí nikdy nebyl ani stále není oporou. V životě, který nechce, v zemi, která není nic, v čase, který také nic neznamená, a přitom je vším.
S rodinou, kterou i přes neporozumění miluje, s přáteli, kteří do ní nikdy neviděli. S bratrem, kterého neskutečně obdivuje, s kočkou, která je znovu těhotná.
V domě, kde je jen její pokoj zděný, se závěsy, na kterých by už dávno neměli být medvídci, a přesto je má ráda. S akváriem, jehož čištění stále odkládá, s počítačem, který je její život, i její smrt. S mobilem, který nikdy nezvoní ve chvílích, kdy by měl a s tužkou a papírem, které se nikam nemůžou vejít.
Ve světě, který jako by nebyl stvořen pro ni. V době, do které se očividně nehodí. V pohádkách, které jí nikdo nevymluví..
Žila byla…
Jedna velmi šťastná dívka, co měla jen mlhavý pocit o tom, že sem nepatří. Nezbylo ji, než ho potlačovat. Musela tu žít a nic s tím nemohla udělat, tak proč ten život nežít co nejlépe? Jen kdyby nebyla tak sama, uprostřed lidí.
Jak jsem někde četla - a ulice byla prázdná lidmi. Tenhle svět je prázdný lidmi a já se jen dívám na vše kolem sebe, jsem jedna z davu a upadávám do vědomí.
Copak se s tím nedá nic dělat? Jsem stejná jako ostatní. Vidím to já, vidí to oni. Můžu to svalovat na výchovu tohoto světa, ale sama tomu přeci nevěřím.
Tak proč si někde hluboko, hluboko v srdci připadám jiná?
Ale…
O pět let později se probudím do slunečného dne bez jediného mráčku a
otevřu okno aniž by zavrzalo.
Vyjdu z pokoje a nebudu mít žádnou ranní depresi. K snídani si dám jídlo, které mi chutná, a půjdu do školy, do které chodím ráda.
Na ulici uvidím kluka, do kterého se zamiluju na první pohled, během dalších pár týdnů nebo měsíců se s ním pomalu seznámím a budu vědět jistě, že právě tohle je ten můj Romeo.
Šťastně se vdám a budu mít svůj ateliér. Časem si pořídím děti, které budou inteligentní a nebudou nikomu ubližovat, včetně sebe.
A hlavně - JÁ už nebude znamenat jenom já, ale já a on. Oba budeme polovičkou celku, který k sobě patří, a já o tom nikdy nebudu pochybovat.
A to vše asi až po tom, co skočím do časoprostorové díry, která mě nejenže hodí do jiného století, ale také do jiného světa.
.
1. dubna 2009 v 20:48 | ...Martina...
Letím
schovávám se pod křídla sokolí
Letím
a prosím jen ať už to nebolí
Letím
a dívám se po vás všech pokradmu
Letím...
A SPADNU.
Komentář:
(Obrázek kreslený při psaní téhle básničky. Vychází z emocí, a je mimochodem strašnej. Šlo jen o to to ze sebe dostat.)
(Focený mobilem. hrůza. Je zezadu vidět celá básnička, navíc.)
(Básnička tu není přepsaná celá. Vybrala jsem úsek, který je "nejsrozumitelnější", a nejlíp vše vyjadřuje.)
(a navíc z toho nikdo nic nezjistí.)
(doufám.)
11. prosince 2008 v 18:53 | ...Martina...
Tak tohle je dost trapná básnička. Měli jsme do školy napsat jakýkoli slohový útvar o tom, jak jsme byli v památníku Vojna u Příbrami. Kdo neví, tak to byl pracovní,zajatecký atd. tábor v období komunismu (ačkoli se podobal spíše nacistickým koncetrákům, jak již napovídal samotný nápis "Prací ke svobodě" nad vchodem :-!)
Nic mě nenapadalo.
Psala jsem to den předem, během půl hodiny, cca v deset večer...
Více informací o tomto táboře zde
I když si myslím, že lidé co tam nebyli, to moc nepochopí.
Člověk tamtudy procházel, a ani zdaleka si nedokázal představit jak strašné to tam bylo...
Například bunkr... zima... podzemní místnost dva na dva metry... nekonečná práce v dolech... a ta zima... nehorázná zima...a násilí...zoufalost...
Člověk tamtudy procházel, a jako by všude kolem sebe viděl krev nevinných lidí, které tam zavírali...
----------------------------------------------------
Vězeňské zařízení pro politické vězně
Zima...
Ostatné dráty, zima
a chlad...
Čím jsem se provinil?
Copak jsem krad?
"SVOBODU!" hlásal jsem
v každičké ulici?
Nebo mě zajali,
s nálepkou "VĚŘÍCÍ"?
Ne..
Už nevěřím že tohle peklo přežiji...
Každou noc a každý den,
Provází mě strach..
Hrozná zima není sen,
Tahle zima - to je vrah.
Tři čtyři hodiny
musíme v mrazu stát...
Co naše rodiny?
Nesmí se na nás ptát...?
Nebo psát?...
Denodenně, teď zas a znova
Musím v dolu dřít.
Má žena už je skoro vdova
Nechci už dál takhle žít...
Odmlouváš? Běž do bunkru.
Řekli. A konec.
Zazvonil zvonec...
18. listopadu 2008 v 20:14 | ...Martina...
Tuhle básničku jsem složila když mi táta zakázal jít ven...(nebudu psát CHODIT ven, protože z toho nakonec nějak sešlo)
V posledním verši bylo místo "osud" "táta"... ale pak se mi to zdálo až moc krutý, to zní jako by mě fyzicky týral...což netýrá.
Nedávám sem tu básničku protože jsem na ní nějak extra pyšná. Jen proto, že sem k ní našla kdovíproč obrázek, tak jsem si řekla že to sem dám.
PS: kdyby to bylo nečitelné (jak vzhledově tak obsahově :P) napište mi prosím.
Díky.
Pa
11. listopadu 2008 v 19:09 | ...Martina...
Na požádání Lucie přidávám i druhou slohovku, kterou tedy zatím nikam neodevzdám.Byla to taková náhradní slohovka, ač byla napsána jako první J Snad se vám bude líbit.
KOMENTUJTE !
PS: Všechna jména a vlastně i celý příběh je zcela smyšlený.(tedy.. jména nejsou smyšlená, ale něčím jsem se inspirovat musela! :D) Podobnost se skutečnými osobami či událostmi je zcela náhodná :D...
10. listopadu 2008 v 17:53 | ...Martina...
Takže.. Poslední dobou nemám jaksi čas psát básničky nebo povídky. Musim se soustředit víc na kreslení (ehm.. na které taky víceméně kašlu.. Ale snažím se :D...)
Každopádně museli jsme do školy napsat jako kontrolní sloh vyprávění. Tak jsem to napsala (večer před odevzdáním během půl hodiny. takže omluvte kvalitu)... Napsala jsem dva slohy, ale tenhle se mi líbil víc.
Předem upozorňuji že je to možná pitomost. Třeba můj brácha vůbec nepochopil smysl téhle povídky. Ale nevadí. Třeba vy pochopíte.
KOMENTUJTE !....
PS - dostala jsem jedničku, ale to nic neznamená.
A...ehm.. automaticky - Sníh se objeví když kliknete na CELÝ ČLÁNEK :P
1. srpna 2008 v 23:14 | ...Martina...
Taková jedna blbá povídka. Je už skoro noc, takže mi psaní moc nejde. Jen jsem měla chuť něco takového napsat. Je to prostě pitomost, berte to tak :D..
VÁŽNĚ?...
31. července 2008 v 20:30 | ...Martina...
Chtěla jsem nakreslit flašku.. Tak jsem šla do obýváku a nakreslila jí..
Chtěla jsem si nakreslit na ruku smajlíka... Tak jsem si vzala propisku a nakreslila ho...
Chtěla jsem si v hlavě udělat pořádek... Tak jsem se snažila vše si v hlavě urovnat, a nepovedlo se to.
12. dubna 2008 v 7:57 | ...Martina...
Tak jsem se hrabala ve starých složkách a rozhodla jsem se vám sem dát úryvek z nějakých mých básní (ne celé, jen úryvky ;))
Třeba tahle:
"Teď čučím na monitor,
Jako CVOK,
I když už jsi měl být
dávno v BLOCK.
Přemýšlím-
Co jsem to vůbec chtěla?
Co jsem chtěla,
To jsem měla,
A odhodila...
CHYBA..."
(Tahle byla nic moc. lepší najdete ÚÚÚPLNĚ na konci když kliknete na CELÝ ČLÁNEK. ale fakt až úplně dole jsou ty nej)
5. března 2008 v 14:06 | ...Martina...
Koukala jsem po rozepsaných článcích a zjistila jsem že jsem tuhle básničku ještě neuveřejnila, přestože jsem myslela že už dávno jo. Takže to napravuji a dávám vám ji sem. upozorňuji že je to z mého temného období a je trochu víc..ehm...no...smutná? Krvavá? název napovídá..
Tak čtěte...
Krvavá ruka sahá po noci...
Tohle není předzvěst žádné nemoci...
Snad jsou to jenom zlé sny...
Bojím se, bojím se
tmy..
.
Po noži sahá ruka nesmělá...
Noc už značně setměla..
Po noci sahají krvavé ruce,
za to vše může jen zlomené srdce...
.
Přestože byla čistá panna,
zůstane napořád, navždy sama...
22. ledna 2008 v 18:35 | Mááátýýý =)
Občas prostě otevřu Word a začnu psát povídku… Tentokrát z tohohle nevyšla povídka, ale jakási..no.. nwm jak to říct.. Každopádně to neberte příliš jako o mně. .. I když tam používám "ich formu", není to přesně jen o mě. Je to prostě jen má zveličená situace (hodně zveličená) .. I když.. kdo mě zná.. No nic =D… mějte se krásně, užijte si život a neotravujte ho tím že budete číst tenhle příspěvek.. nestojí to za to, věřte mi…
/ Pro ty kteří přeci jen neodolají, můžete ťuknout na CELÝ ČLÁNEK a zkazit si náladu /
12. ledna 2008 v 13:17 | Mááátýýý =)
Básnička složená pro... Už vlastně nevím pro koho.. teď je jen otázka - chtěla jsem zapomenout, nebo jsem musela?
--------------------------------------------------------
JEN PÁR...
Pár vět...
A mně to zbořilo svět..
Pár vět;
chci aby je vzal ihned zpět..!
Pár vět ;
A já už padám jen...
Pár vět
co zbořilo mi sen...
Pár slov
A bolí jak byly jich tisíce..
Pár slov;
budu se trápit z nich měsíce
Pár slov;
A já už nemůžu..
Pár slov..
Už nemůžu...
4. ledna 2008 v 20:55 | Mááátýýý =)
jedna z mých nejoblíbenějších básniček -
psána ve škole (kdyby to jen viděly učitelky =D)
-----------------------------------------------------------------
Škola
Škola, škola…
Útulek…
Kdekdo by se názvu lek.
Kdo by to do školy řek?
Testy, spousta písemek…
Škola,škola…
Útulek…
4. ledna 2008 v 20:53 | Mááátýýý =)
Chybíš mi
Chybíš mi…
A ty to víš.
Chybíš mi..
Tohleto zvíš..
Chybíš mi..
Netušíš jak…
Chybíš mi..
Objevíš se však.?
Chybíš mi..
Až je to k pláči..
Chybíš mi..
To láska..stačí !
Chybíš mi…
A žárlím stále..
Chybíš mi..
Nepotkám krále
Chybíš mi..
To vážně hodně..
Chybíš mi..
Nejsi tu pro mě..
Chybíš mi..
Nevíš jak moc..
Chybíš mi..
Už jdu,je noc..
Chybíš mi…
4. ledna 2008 v 20:51 | Mááátýýý =)
Nevěříš…
Nevěříš..
Snad je to mnou..
Nevěříš..
Těžko s tím hnou..
Nevěříš..
Takhle sto chtěl?
Nevěříš..
Milovat smě směl..
Nevěříš..
Já už taky ne..
Nevěříš !
Že to pomine..
NEVĚŘÍŠ !
4. ledna 2008 v 20:35 | Mahtiel
Víš že já jsem jenom;
sem a tam,starost..
Málokdy pocítím
Tu krásnou radost..
V minutě změní se
Celý můj názor..
Vím že tě bolí to
měl sis dát pozor..
Znáš už mě myslím dost,
slova a city jsou rozdíl..
Sám jsi na tom měl
celkem velký podíl..
Učils mě milovat
učils mě hrát..
UČILS MĚ ZRAZOVAT
JEŠTĚ SE SMÁT...
Vše umím od tebe,
Vím a jsem vděčná..
Teď myslím na sebe,
však...
Bolest je věčná...
4. ledna 2008 v 20:28 | Mahtiel
Moje nová povídka, doufám že nezní až moc zoufale.. Je psána ve spěchu, v rychlosti, takže si nevšímejte že je trochu nedodělaná...
---------------------------------------------------------------------------------------------------
Špinavá nevinnost
Dívka ve sněhově bílých šatech, se sněhově bílou tváří jakou má snad jen sama smrt, stojí na bahnitém rozcestí…Na les padá tma, neví kudy jít.. Cesta se štěpí do tří dalších.. Je těžké se rozhodnout.. Tak stojí.. a váhá..Zoufale se rozhlíží po všech cestách a cítí se každou minutou víc a víc opuštěná…Vtom slyší jemné šustění listí, tak zvláštní jako by se do stromů opíral krutý a silný vítr. Pak se k ní dostane.. Padá.. Padá do tmavého bahna a polovina jejích šatů je téměř černá.. To jí ale až tak nezaskočilo. .Víc jí překvapilo to co při pádu slyšela a vlastně pořád slyší.. Stromy k ní šeptají , skoro křičí "Můžeš si za to sama!!!" .. Celou dobu co leží jí to stromy šumí do uší a pořád dokola a dokola, naléhavěji a žalostněji…
(KLIK NA CELÝ ČLÁNEK)
12. prosince 2007 v 16:50 | Mahtiel
PODZIMNÍ NÁLADA...
Fotka která myslím stojí za to sem dát. To oko patří mé kámošce Lucce, fotila jsem to já svým mobilem s 1,3 megapixely asi tak před měsícem. Celkem ujde, ne? =)
Zde hledá