--------------------
I láska s velkým L může mít další písmena malá.
[Ivan Fontana]
--------------------

VELIKONOCE

5. dubna 2007 v 12:21 | Martina |  Křesťanství O=)
TENTO TEXT JSEM ZKOPÍROVALA Z http://haninka.webgarden.cz/velikonocni-zvyky
DĚKUJI A OMLOUVÁM SE VŠEM !
co který den znamená, co se dělalo, jaké byly zvyklosti a tradice, obyčeje a pověry v každém dni
po modrém pondělí, žlutém úterý přichází první den ze svatého - pašijového týdne a je to sazometná středa

Sazometná středa

  • středa před Božím hodem velikonočním. Říkalo se jí škaredá, černá nebo szometná, protože se vymetaly komíny.
  • Podle lidového obyčeje se nesmíte škaredit a mračit, jinak se budete mračit po všechny středy v roce.

Zelený čtvrtek

Na Zelený čtvrtek jidáše jídáme, chodíme do lesa, fialky trháme. Jaroslav Seifert
  • Název je možná odvozen od zeleného mešního roucha, které se v ten den užívalo.
  • Jedla se jen zelená strava - špenát, zelí, aby byl člověk zdravý po celý rok. Jedná se o převzatý zvyk z židovské slavnostní večeře Pesach - připomínající jejich vyvedení z Egypta. Jedná se o mnohem starší zvyk, než nošení zeleného obřadního roucha, proto může onen název pocházez i odtud.
  • Kostelní zvony zní na Zelený čtvrtek naposledy, znovu zazní až na Bílou sobotu.
  • Podle tradice, když zazní zvony naposledy, si máte zacinkat penězi, aby se vás držely celý rok. Někde se zvoní paličkou o hmoždíř, aby stavení opustil hmyz a myši.
Zvyky:
Lidé v tento den vstávali velice časně, rodina se pomodlila, omyli se rosou, protože bránila onemocnění šíje a dalším nemocem. Někde se tato tradice se dodržovala až na Velký pátek.
Na Zelený čtvrtek vstávaly hospodyně časně, aby zametly dům ještě před východem slunce. Smetí se odneslo na křižovatku cest, aby se v domě nedržely blechy.
Kdo sní před východem slunce pečivo namazané medem, je chráněný před uštknutím hadů a před žihadly vos.
V Orlických horách házeli lidé do studny chleba namazaný medem, aby se v ní držela po celý rok voda. Odpoledne se nepracovalo.
Pekly se jidáše, zvláštně tvarované obřadní pečivo z kynutého těsta. Pokud se jedly potřené medem, opět měly být pro zdraví.
Je dobré v tento den sít len a hrách , protože vše dobře prospívá.
Nemá se o Zeleném čtvrtku nic půjčovat a s nikým se nehádat, aby se Vám všechny hádky vyhýbly a naopak peníze si k Vám cestu našly.

Velký pátek

  • V katolické liturgii je dnem smutku, nebyly bohoslužby, jen se zpívalo a četly se texty.
  • Součástí pobožnosti bylo odhalení a uctění svatého kříže.
  • Výzdoba kostela je chudá, žádné květiny, žádné svíce na oltáři, písně se zpívají bez doprovodu varhan a zvony mlčí.
  • Hlas zvonů nahrazovaly různé řehtačky malé i velké, chodilo se s velkým hlukem po vesnici, zpívalo se, texty popěvků byly namířeny proti Jidášovi a Židům, kteří ukřižovali Krista. Někde děti s řehtačkami honily Jidáše - vybíral se zrzavý chlapec.
  • Velký pátek je také postním dnem - postem od masa a újmy v jídle.
Pověsti:
Na Velký pátek se děly zázraky a země měl magickou sílu. Otevírala se, aby ukázala své poklady. Poklad označovalo světýlko nebo kvetoucí nebo zářící kapradí, otvor ve skále, ze kterého vycházela záře. Na souš vycházeli vodníci a proháněli se na koních. Podle pověsti se i na chvíli otevřela hora Blaník.
Zvyky:
vstávalo se před východem slunce, lidé se chodili mýt do potoka, aby se chránili před nemocemi.
Někde se chlapci potápěli a snažili se ústy vytáhnout kamínek, který pak hodili levačkou za hlavu, to je mělo ochránit před bolením zubů.
V krajích s plátenickou výrobou se předly pašijové nitě, pak se udělalo na šatech několik stehů, to mělo ochránit před uhranutím a zlými duchy. Košile ušitá z plátna pašijových nití chránila před bleskem.
V tento den se nesmělo nic půjčovat, protože půjčená věc by se mohla očarovat. Věřilo se hodně na čarodějnice a uhranutí.
Nepracovalo se na poli ani v sadu, aby se nehýbalo zemí.
Nepralo se prádlo, protože by se prádlo namáčelo místo do vody do Kristovy krve.
Také se chodilo dům od domu, za zvuku řehtaček a různých říkaček se oznamovalo poledne a ranní i večerní klekání. Hospodyně připravovala obdarování v podobě sušeného ovoce, pečiva, vajec a někdy také drobných peněz.

Bílá sobota

  • Jelikož jsou při obřadech vigilie křtění novokřtěnci, kteří nosi bílé roucho, je též možno, že název pochází odtud. Bílé roucho je znakem čistoty, připomínající smytí hříchů křtem.
  • Ve starém křesťanství nebyla dnem liturgickým, konala se jen noční bohoslužba - vigilie. Před ní se posvětil oheň od kterého se zapálila velikonoční svíce - paškál.
  • Oheň se světil před kostelem a v mnoha vsích se doma muselo uhasit ohniště. Potom hospodyně položila polínko před kostelem na hraničku, když knez oheň posvětil, každá si vzala žhavé polínko a znova jím zažehla ve stavení oheň.
  • Skončením Bílé soboty skoncoval také dlouhotrvající půst.
Zvyky:
Z ohořelých dřívek se vytvářely křížky a nosily se do pole, by bylo úrodné. Popelem z posvěceného ohně se posypaly louky.
Někde se uhlíky dávaly za trám do domu, aby ho chránily před požárem.
Na Bílou sobotu se zaké uklízelo, bílilo. Připravovalo se a chystalo. Na slavné Vzkříšení, na Hod boží velikonoční, obřadní i sváteční pokrmy, pekly se mazance i velikonoční beránci, pletli se pomlázky z vrbového proutí a nebo vázali březové metličky a zdobila se vajíčka.

Boží Hod Velikonoční

  • provádělo se svěcení velikonočních pokrmů - beránek, mazanec, vejce, chleba, víno.
  • Na Chodsku se posvěcené jídlo jedlo v kostele ve stoje
  • Každá návštěva dostala kousek z posvěceného jídla
  • Ve východních Čechách dal hospodář kus svěceného mazance, vejce a víno poli, zahradě a studni, aby byla úroda, voda a dostatek ovoce.
  • Pečou se velikonoční beránci

Velikonoční pondělí

  • toho dne je pomlázka, velikonoční hodování, mrskut. Chlapci chodí dům od domu za děvčaty se spletenými pomlázkami většinou z vrbového proutí zdobené stuhami. Šlehají dívky a vinšují, za to dostanou malovaná vajíčka.toto základní schéma má řadu variant. Někde je zvykem, že v úterý chodí s pomlázkou děvčata, jinde polévají chlapce vodou. V mnoha vsích bylo zvykem číhat na děvčata ráno, když šla do kostela.
  • O stáří velikonoční pomlázky svědčí vzpomínky pražského kazatele Konráda Waldhausera ze 14. stol.

Bílá neděle

Druhá neděle velikonoční - novokřtěnci nosili toho dne naposledy bíle křestní roucho. Dnes je často dnem slavnostního prvního sv. přijímání
Příběh Velikonoc - vjezd do Jeruzaléma
Král přichází!

Už jen dva kilometry! Za posledním fíkovníkovým hájem, na svahu Olivové hory, leží Jeruzalém. Ježíš a jeho učedníci, když už byli skoro v městě, odpočinuli si hodinku u silnice před posledním úsekem své cesty. V palčivém poledním slunci mlčeli a oddávali se svým myšlenkám. Nyní promluvil Ježíš klidně k dvěma učedníkům, kteří seděli vedle něho:
"Jděte do vesnice, která je naproti nám," pravil a ukázal na skupinu domů nedaleko pod silnicí. "Tam najdete přivázané oslátko, na kterém ještě nikdo neseděl. Odvažte je a přiveďte mi je sem. A když se vás někdo zeptá: ,Proč to oslátko odvazujete?', řekněte mu: ,Pán je potřebuje.´"

Dva učedníci odešli. Na kraji vesnice, kde se setkávají dvě cesty, nalezli dům s hnědou oslicí a s oslátkem, přivázaným ke kůlu u zdi. Osli stáli trpělivě na slunci a oháněli se ocasy, aby setřásli mouchy. Když uslyšel jejich majitel rachot a uviděl cizí muže, přišel ke dveřím a ptal se: "Proč to oslátko odvazujete?"

"Pán je potřebuje," pravili učedníci. Majiteli to stačilo, souhlasně přikývl. Odvedli tedy oslici i s oslátkem k Ježíšovi a k ostatním učedníkům. Dva nebo tři z nich roztáhli své pláště a udělali z nich na kostnatém, rozehřátém a zaprášeném hřbetě oslátka sedlo. Ježíš si na ně sedl, něžně pohladil zvířátko, které se pod ním třáslo, a malá družina zamířila k Jeruzalému.

Tou dobou byla v Jeruzalémě spousta lidí. Rozneslo se, že toto je Ježíš, který v sousedství vzkřísil mrtvého Lazara z temného hrobu. Když spatřili, že Ježíš jede do Jeruzaléma, vzpomněli si mnozí na dávné proroctví, že takto má přijít Bohem vyvolený Král. Ze nepřijede s velkým průvodem a na bílém koni, ale pokorně na oslu, na oslím mláděti. Někdo začal provolávat slávu, jiní se k němu přidali, a pak už volali a jásali všichni: Lámali nízké větve palem a mávali jimi jako prapory a z listí udělali na cestě koberec. Někteří dokonce prostírali na cestu své pláště jako pro královský průvod.
Z vrcholu pahorku měli před sebou Jeruzalém jako na dlani. A když začal oslík sestupovat opatrně k městu, dali se všichni přítomní do zpěvu a do nadšeného tleskání.
I
"Požehnaný Král, který přichází ve jménu Pána! Pokoj na nebi a sláva na '' výsostech!"

Děti zpívaly a tančily před ním, lidé tleskali a křičeli, palmové ratolesti vlály a třepotaly se ve větru.

Jenom farizeové, kteří hlídkovali s protáhlými obličeji na rozích ulic, reptali a protestovali. "Celý svět odešel za ním," mručeli mezi sebou. Jeden už to nemohl vydržet (farizeové totiž nemohli ani vidět, že je Ježíš tak oblíbený) a zavolal na něj, když osel kráčel kolem něho: "Mistře, zakaž to svým učedníkům!"

Ale Ježíš mu pravil: "Říkám ti, budou-li tito mlčet, bude volat kamení na cestě." A tak přišli do Jeruzaléma. Ježíš zaplakal, když viděl město, které miloval a kde brzy zemře. S Martou a Marií strávil noc v Betánii a příštího rána se vrátil do Jeruzaléma, šel do chrámu a učil tam. Ale ze všeho nejdřív, jako kdysi při jiné návštěvě, vyhnal z chrámového nádvoří handlíře a zpřevracel stoly směnárníků a kramářů.

Řekl jim: "V Písmě stojí: ,Můj dům bude domem modlitby', ale vy jste z něho udělali lupičské doupě."

Každý den učil v chrámě a lidé na něm přímo viseli, když mluvil.

Velikonoční symboly

  • beránek - Symbol beránka je přítomný již v předkřesťanských tradicích. V židovské tradici symbolizoval Izrael jako Boží stádo, které vede Hospodin. Zároveň Židé na Velikonoce pojídali beránka jako připomínku svého vysvobození z Egypta. V křesťanství je beránek jedním ze symbolů Ježíše Krista, neboť obrazně podle křesťanské víry on je beránek, obětovaný za spásu světa.
  • kříž - Kříž je dnes nejdůležitějším z křesťanských symbolů, protože Kristus byl odsouzen k smrti ukřižováním. Tento trest patřil k trestům nejvíce krutým a ponižujícím.
  • oheň - Velikonoční bohoslužba začíná zapálením velikonočního ohně, který symbolizuje vítězství Ježíše Krista nad temnotou a smrtí. Od tohoto ohně se pak zapaluje velikonoční svíce.
  • svíce - Svíce je v mnoha kulturách chápána jako znamení života. Velikonoční svíce symbolizuje vzkříšeného Krista - tento symbol pochází ze starověkého slavení Veliké noci, při níž se zapaluje svíce (zvaná též paškál) od ohně. Takto zapálená svíce se v průběhu velikonoční bohoslužby noří do křestní vody, je ozdobena znamením kříže a symboly Α a Ω, tj. začátku a konce věků, jímiž je Kristus. Tato svíce se potom zapaluje po celou velikonoční dobu až do letnic a při každém křtu - aby se naznačilo, že křest patří k Velikonocům. Tato svíce se též rozžíhá při křesťanském pohřbu na znamení toho, že zemřelý stejně jako Kristus prošel branou smrti; a církev se za něj modlí, aby vstal k novému životu s Bohem.
  • vajíčko - Protože vajíčko obsahuje zárodek života, bylo v mnoha kulturách symbolem plodnosti, života a vzkříšení. V souvislostí s lidovou tradicí vznikl zvyk malovat tato vejce; důvodem pojídání vajec o Velikonocích byla zřejmě i skutečnost, že vejce se nesměla jíst v postní době. V křesťanství se vejce vykládá jako symbol zavřeného hrobu, z něhož vstal Kristus, jako symbol nesmrtelnosti.
  • zajíček - Ačkoli mnoho nenáboženských tradic má své kořeny v křesťanské symbolice, některé Velikonoční symboly můžeme vystopovat až z předkřesťanské doby. Například zajíček má zřejmě původ v pohanských rituálech oslavující příchod jara.
  • pomlázka - Tento v Česku důvěrně známý symbol Velikonoc má také původ ve starých pohanských zvycích.
TENTO TEXT JSEM ZKOPÍROVALA Z http://haninka.webgarden.cz/velikonocni-zvyky
DĚKUJI A OMLOUVÁM SE VŠEM !
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Verča Verča | Web | 5. dubna 2007 v 12:22 | Reagovat

Mám na blogu bleskovku....určitě se zapoj!

2 martina martina | E-mail | 5. dubna 2007 v 21:27 | Reagovat

díky

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
"Mám sen. "
[Martin Luther]