na Blog.cz

Ne že by sem ještě někdo chodil. Ale doufat vždycky můžu, ne? :)

Jsem na nové škole, mám nové přátele, mám nový "domov" a všechno je jiné.

PŘEKVAPIVĚ :).

Ale stejně je takovejch věcí pořád stejnejch, že je to krásný.

Tohle asi nebyl moc inteligentní úvod, co? Nevadí. Tohle nemá být ani nijak moc inteligentní článek.

Co vidím v těch očích?...

Vidím sny,
které spadly v prach;
Vidím lásku
k obětem, a strach.
Vidím krásu,
jejíž oči svedou cokoli;
Vidím bolest,
která nenávistně mizí pod koly.
Vidím bolest
co dny neubývá;
Vidím bolest…
Ale takhle už to bývá.

Psáno dne 7.8.2009 a... 1.7.2007 00:00:26/27....

Včera se mi.. mírně rozpadl mobil. Nejdřív jsem z toho byla tak trochu zoufalá. Ale to hned přešlo, když jsem si uvědomila, že po dobu reklamace budu muset používat nějaký ze svých starých mobilů. A proč mě to tak potěšilo? Roky... ano, roky.. si schovávám jednu sms. Měla tam zůstat napořád. Kdykoli bych jí potřebovala, kdykoli by mě postihl ten největší smutek, deprese, a samota. Měla tam být, kdybych ztratila naději. Měla tam být, aby mi připomínala, že mi bylo dobře. Nikdy nezapomenu na ten neuvěřitelný pocit, když jsem se ráno probudila, a ta sms tam na mě čekala, přímo vedle mě, na nočním stolku.

A nezapomenu na tu bolest, když jsem zjistila, že ta sms tam teď už není... A že stejnou už nikdy, nikdy nedostanu.

Jo, moc to prožívám. Potřebuji se vypsat. Je mi z toho smutno. A včera v noci jsem už nikoho nechtěla otravovat.

že jsme stavěli vesmírnou raketu z oblečení a zubní pasty.
že mi napsal.
... už si nevzpomínám.